Návod je vytvořen pro textový editor MS Word, ale řadu postupů lze použít i v ostatních programech pro práci s texty. Dbejte při úpravách na to, aby napsaný text respektoval základní pravidla pro psaní mezer a interpunkce.

Vybírání textu myší

Nejjednodušší vybírání textu provádíme pomocí myši. Na slově, na němž má začínat (nebo končit) výběr, stiskněte levé tlačítko myši a táhněte myš nad slovo, na kterém má výběr končit (nebo začínat). Pokud je toto slovo mimo zobrazenou část v okně, táhněte kurzor pomalu za dolní (či horní) okraj zobrazené části stránky, text se v okně posune. Čím dále za okraj táhnete, tím rychlejší bude posuv.

Výběr se vyznačí v negativních barvách (u černého textu bez zvýraznění bude výběr černý s bílým textem). Ve Wordu ve výchozím nastavení se výběr rozšíří tak, že obě krajní slova budou vybrána celá.

Vybírání celých slov může být někdy na obtíž. Nechcete-li, aby Word rozšiřoval výběr na celá slova, zvolte Nástroje | Možnosti a v dialogu nastavení Wordu přejděte na kartu Úpravy.

Zde odznačte volbu Automaticky vybírat celá slova a potvrďte ji klepnutím na tlačítko OK.

Ve Wordu 2007/2010 klikněte na šipečku vedle panelu nástrojů Rychlý přístup a v nabídce klikněte na volbu Další příkazy.

V okně Možnosti aplikace Word pak v levém sloupci vyberte položku Upřesnit a dále v pravé části okna odznačte políčko Automaticky vybírat celá slova.

Nyní bude možno vybírat jakoukoliv část textu.

Vybíráte-li úsek textu o délce několika odstavců či dokonce stran, na jeden okraj zamýšleného výběru pouze klepněte myší. Pak kolečkem myši nebo posuvníky posuňte stránku v okně, abyste viděli koncovou část výběru, přidržte klávesu Shift a do koncového bodu výběru klepněte myší. Úsek ohraničený těmito dvěma klepnutími myší se vybere.

Poklepete-li myší na některé slovo v textu, vybere se celé toto slovo. Trojité poklepání (tři rychlá klepnutí) vybere celý odstavec.

Ve Wordu funguje okraj nalevo od textu jako takzvaný výběrový pruh. Ukazatel zde má podobu šipky, která však má opačný sklon (zleva doprava).

• Klepnutím do výběrového pruhu vyberete řádek textu, vedle něhož jste klepli myší.
• Poklepáním do výběrového pruhu vyberete celý odstavec.
• Trojité poklepání vybere celý obsah dokumentu.

Vybírání textu pomocí klávesnice

Výběry textu z klávesnice umožňují navigační klávesy (šipky, klávesy Home a End apod.) ve spojení s klávesou Shift. Bez klávesy Shift tyto klávesy a klávesové kombinace pouze přemisťují textový kurzor na příslušné místo v textu. Např. přidržíte-li klávesu Shift a stisknete šipku vpravo, vybere se jeden znak od pozice, na které se nalézá textový kurzor. Každým dalším stiskem šipky se přidá k výběru další znak. Klávesu Shift stiskněte před započetím vytváření výběru a držte ji, dokud není výběr hotov. Stisknete-li šipku nahoru nebo dolů, rozšíří se výběr o příslušný úsek řádku.

Kombinace Ctrl+Shift+šipka vpravo vybere text od kurzoru na konec slova. Každý další stisk šipky vybere další celé slovo. Šipka vlevo výběr posune na začátek slova směrem doleva. Kombinace Ctrl+Shift+šipka nahoru/dolů vybírá text od kurzoru na začátek/konec odstavce. Každým dalším stiskem šipky přidáte k výběru další odstavec.

TIP: Při výběru pomocí šipek můžete výběr vytvářet velmi flexibilně. Přeženete-li počet stisků šipky a zajdete příliš daleko, jednoduše zkraťte výběr stiskem opačné šipky. Klávesu Shift stále držte až do dokončení výběru.

Potřebujete-li vybrat text od textového kurzoru až do konce dokumentu (např. abyste rychle smazali nepoužitý zbytek textu), stiskněte klávesy Ctrl+Shift+End. Podobně kombinace Ctrl+Shift+Home vybere text od textového kurzoru na začátek dokumentu.

Speciální výběry textu

Často by vám mohlo ušetřit hodně práce, kdybyste byli schopni vybrat několik nesouvislých částí textu současně. Ve Wordu i ve Writeru to možné je, stačí před vybráním další části textu držet klávesu Ctrl. Pak tažením myší vyberete další úsek. Klávesy můžete uvolnit, přesunout ukazatel na další místo a před výběrem opět stisknout klávesu Ctrl. Jestliže takto vybraný text zkopírujete do jiného dokumentu, budou všechny vybrané úseky tvořit samostatné odstavce.

Specialitou Wordu je výběr, který nerespektuje řádky a tok textu. Ve Wordu lze vybrat jakoukoliv obdélníkovou oblast, stačí při vytváření výběru držet klávesu Alt. To se může hodit, potřebujete-li například vybrat určitý sloupec textu zapsaného pod sebe jakoby do tabulky, kdy však skutečné formátování tabulkou nebylo použito.

Možná si ještě vzpomenete na své začátky, kdy jste dlouho hledali na klávesnici potřebné písmenko, abyste neobratně napsali svůj podpis. Když jste měli napsat delší text, jestlipak jste se zajímali o to, jak správně psát? Kde se v textu píše mezera, jak se píší uvozovky, nebo třeba jak zajistit, aby měly odstavce na začátku prvního řádku stejnoměrné odsazení.

Ruku na srdce, kdo z vás sáhl po příručce k Wordu, aby si doplnil znalosti, nebo alespoň použil nějakou tištěnou knihu jako vzor? Texty, které napíšeme a vypustíme do světa, jsou naší vizitkou a jak to tak vypadá, mnohým z nás na tom vůbec nezáleží. Umění psát, umění psát správně a hezky, se pomalu vytrácí…

Neposedná mezera

Snad nejvíc rozšířená začátečnická chyba v elektronických textech se týká psaní mezer mezi slovy. Mezery jsou přitom velmi důležité jak pro estetický vzhled textu, tak pro jeho srozumitelnost, a možná ani netušíte, že na správném psaní mezer je závislá správná funkce mnoha operací v textovém editoru, např. zobrazování uvozovek, nebo kontrola pravopisu.

Mezery oddělují slova. Ale jak je to v případě, že potřebujeme do textu napsat interpunkční znaménka?

Vezmete-li si jako vzor nějaký tištěný text (raději kvalitní knihu, noviny se totiž sází ve spěchu a na pravidla se příliš důsledně nehledí), můžete si všimnout, že znaménka oddělující věty nebo jejich části, jako je čárka, tečka, středník, vykřičník nebo otazník, napíšeme bez mezery hned za slovo, ale mezera musí následovat hned za tímto znaménkem. V celém textu navíc používáme jednoduché mezery, věty neoddělujte dvojitou mezerou.

Mezery patří i do zápisu data, správně je 17. 11. 1989 a nikoli 17.11.1989. A všimněte si, kolik společností má v názvu nesprávnou zkratku s.r.o. Výjimkou tohoto pravidla je třeba zápis času (19.30 h, popř. 14:45), číslování kapitol (kapitola 1.2.4) nebo názvy počítačových souborů (setup.exe).

Myslíte, že když v jednom textu najdete na jednom místě napsáno 15% a jindy 15 %, musí jít o chybu? Ne, mezera v tomto případě rozlišuje význam. Zápis 15% znamená patnáctiprocentní (např. 15% roztok, 6° úhel), zápis 15 % vyjadřuje patnáct procent (roztok o koncentraci 15 %, úhel 6 °).

V některých textech si můžete všimnout zvětšených mezer v nadpisech psaných velkými písmeny, nebo v některých slovech v textu. Ty mají za úkol zvýraznit slovo, nebo zlepšit čitelnost textu napsaného velkými písmeny. Programy na úpravu textu toho dosahují speciální funkcí a je chybou napodobit tento efekt psaním mezer mezi písmeny ve slově. Kromě jiného se tím zbavujete možnosti dělení takového „slova“, kontroly pravopisu a dalších funkcí.

Kontrola pravopisu textového editoru porovnává slova v textu se slovy v pravopisném slovníku. Pro textový editor je slovem úsek textu od mezery k mezeře, přičemž interpunkční znaménka na začátku nebo konci úseku se ignorují. Nenapíšete-li mezeru za čárkou v souvětí, kontrola pravopisu bude považovat poslední slovo první věty a první slovo druhé věty za jediné slovo.

Přilepené uvozovky

Speciální kapitolou je psaní uvozovek. Klávesnice uvozovky nemá (k jejich psaní používáme klávesu pro značku délkové míry palec – anglicky inch) a staré textové programy, jako např. kdysi oblíbená T602, je ani neuměly správně napsat. Dnešní programy pro psaní textu uvozovky automaticky převedou do správné podoby, a to podle mezer a jazykového nastavení textu.

Dejte pozor. Budete-li mít v úseku, v němž píšete, nastavenou angličtinu, budou uvozovky místo normálních českých „A“ vypadat takto: “A”. Všimněte si, že uvozovky stojí vždy těsně u slov, která uvozují. Otevírací (dolní) se napíšou, pokud je před nimi mezera. Následující slovo se za ně napíše bez mezery. Uzavírací (horní) se napíšou správně, pokud je napíšete hned za uvozený text, bez mezery. Mezeru udělejte až za nimi. Stejným způsobem jako uvozovky se píšou také závorky.

Nevyzpytatelná pomlčka

Víte, že klávesnice nemá pomlčku? To, co místo ní používáte, je rozdělovník (-). Ověřte si v knížkách, že pomlčka je delší a tenčí (–) než dělicí znaménko. Používá se tam, kde se dělá v řeči přestávka, lze ji použít na místo odrážky, nebo může zastupovat slůvko až (např.: žil v letech 1900–1963). Rozdělovník zase může slova nejen rozdělovat, ale také je spojuje (chcete-li, červeno-modrý vzorek).

Word někdy pozná váš úmysl a rozdělovník pomlčkou inteligentně nahradí. Chcete-li však mít plnou kontrolu nad psaním pomlčky, použijte klávesovou kombinaci Alt+0150, nebo ve Wordu Ctrl v kombinaci se znaménkem minus na numerické klávesnici.

Jak přidat palec?

Umíte do dokumentu přidat značku palce “ (tu vám přece Word převádí na uvozovky), písmeno řecké abecedy, znak £ a mnohé další znaky, které třeba ani nenajdete na klávesnici? Ve Wordu vyberte příkaz Vložit > Symbol a v dialogu Symbol vyberte znak, který chcete do textu vložit a poklepejte na něj. V roletce Písmo pak nechejte nastavenu položku (normální text), aby se znaky tvořily ze sady písma, kterou jste na vkládaném místě v dokumentu použili.

Pro vkládání znaků, které na klávesnici nenajdete, má Word speciální funkci

Jak odsazovat odstavce

Častým zlozvykem, a to nejen u začátečníků, je odsazování textu pomocí několika mezer. Počítač totiž většinou pro texty používá tzv. proporcionální písma. Jednotlivá písmena takového písma nemají stejnou šířku (i je užší než n a m je zase širší) a mezera nemá vždy stejnou šířku. Tím se při zarovnání do bloku (tj. zarovnání okrajů vpravo i vlevo) dorovnává nestejná délka řádků. Odsadíte-li text pomocí pěti mezer na začátku jednoho odstavce, bude jejich celková šířka úplně jiná než na začátku jiného odstavce.

Elektronický text můžete prakticky kdykoliv upravit a nejspíš to před dokončením dokumentu několikrát uděláte. Odsazení pomocí mezer změní při nejrůznějších úpravách (např. změně šířky okrajů) velikost a musíte je velmi složitě opravovat. Z toho důvodu je lepší používat pro osazení tabulátor (klávesu Tab). Ve Wordu máte nastavenu výchozí hodnotu posunu u tabulátoru 1,25 cm, ale můžete ji kdykoliv změnit klepnutím do pravítka nad dokumentem, nebo příkazem v nabídce Formát.

Chcete-li stejnou měrou změnit odsazení více odstavců odsazených tabulátory, neupravujte každý odstavec zvlášť. Vyberte všechny tyto odstavce (mnohdy můžete vybrat celý text) a upravte pro ně tabulátor jen jednou.

Nejelegantnější možností, jak text odsadit, jsou ale šedé zarážky na pravítku nad dokumentem. Levá zarážka má tři ovládací prvky: horní trojúhelníček nastavuje odsazení prvního řádku odstavce (první řádek lze tažením zarážky doleva i předsadit), dolní trojúhelník mění levé odsazení ostatních řádků odstavce. Uchopíme-li zarážku za obdélníček na spodu, obě zarážky se zafixují vůči sobě a budeme je posouvat současně.

Zarážky na pravítku rychle a spolehlivě upraví odsazení textu

A opět: text můžeme psát bez průběžného formátování jednotlivých odstavců a zarážky upravit dodatečně u všech potřebných odstavců najednou.

Co s předložkami?

Již ve škole nás učili, že jednoznakové předložky, jako je v, z, k a s, se nenechávají na konci řádku. Všimněte si, že v knihách se nenechává na konci ani předložka u, spojka i a dokonce ani spojka a. Pokud se tato písmena pokoušíte odsunout na nový řádek tím, že před ně vložíte několik mezer, jste vedle! Dokonce ani vložení tvrdého zalomení řádku kombinací Shift+Enter stisknutou před předložkou není vhodné. Výsledku sice dosáhnete, ale jakmile chcete upravit text a vložíte např. před ono místo pár slov, text se „přelije“ a vznikne vám neúplný řádek (nebo u odstavce zarovnaného do bloku řádek s abnormálními mezerami mezi slovy).

Textové editory mají pro tento případ „nedělitelnou mezeru“. Ta se vloží mezi předložku a následující slovo a jakoby předložku k tomuto slovu přilepí, takže pokud se text z nějakého důvodu posune, posune se předložka spolu se slovem.

Word zpravidla vkládá tyto mezery automaticky, ale při různých úpravách textu nemusí ke správnému vložení mezery dojít. Ručně to provedete stiskem kláves Ctrl+Shift+ mezerník. V jiných textových editorech se může zkratka lišit, ale bude vždy používat kombinaci nějaké klávesy s mezerníkem. (např. Ctrl+mezerník). V ostatních programech by měla fungovat kombinace Alt+0160.

Písma na rozhazování?

Každý text v sobě nese informaci, kterou má někomu předat. Tomu může významně napomoci grafická úprava. Pokud text vhodně rozčleníte a patřičně zvýrazníte důležité části, upoutají oko a čtenář sdělení snáze pochopí a zapamatuje si ho. Pro nadpisy se proto většinou používají výrazná tučná písma. Dejte si pozor na různá ozdobná písma. Hodí se spíše na krátké texty ve větší velikosti (nadpisy), v delším textu a malé velikosti bývají hůře čitelná.

Delší texty na dlouhých řádcích více namáhají oko, proto je třeba, aby byly psány dobře čitelným písmem. Všimněte si, že nejběžnější počítačová písma Times New Roman a Arial patří k těm nejlépe čitelným.

Pokud kombinujete v jednom dokumentu různá písma, neměli byste používat podobné, ale kontrastní typy. Nehodí se tedy použít na text patkový Times New Roman a nadpisy udělat rovněž patkovým Garamondem. Na nadpisy bude mnohem lepší bezpatkový tučný Arial, nebo dokonce Impact. Nadpisy patkovým písmem u bezpatkového textu nepůsobí příliš esteticky. A hlavně: v jednom dokumentu byste neměli zkombinovat více než dvě, nanejvýše tři písma.

Pište se stylem

Styly jsou šikovnou funkcí moderních programů na úpravu textu, ale málokdo je používá. Jejich použití přitom maximálně zjednodušuje práci s formátováním textu. A v čem jsou styly tak praktické?

Styl je určitý pojmenovaný souhrn nastavení textu, který se může týkat bud odstavce nebo vybraných znaků. Odstavcový styl může obsahovat informace o písmu a jeho velikosti, o jeho stylu (tučné, kurzíva), řádkování, ale i o odsazení odstavce, odsazení prvního řádku, mezerách před a za odstavcem a další. Vybranému odstavci nebo části textu styl rychle přiřadíte z roletky na panelu nástrojů.

Roletka a panel pro vkládání stylů. Sytly velmi urychlí formátování dokumentu.

Představte si, že píšete text, který má třeba 10 stran, a před jeho dokončením se rozhodnete, že změníte písmo u druhé úrovně nadpisů a zmenšíte u nich velikost textu o dva body. Normálně byste museli vybrat jeden nadpis za druhým na všech stránkách, nastavit mu jiné písmo a zmenšit jeho velikost. Jestliže jste již během psaní důsledně přiřadili všem nadpisům styly, stačí písmo a velikost upravit jen jednou v definici stylu, a nadpisy označené tímto stylem se v celém dokumentu automaticky přeformátují.

A i když jste na styly při psaní zapomněli, můžete si změnu formátování textu pomocí nich urychlit, odstavcům a textu je totiž můžete přiřadit kdykoliv.

Plánovací kalendář 2012, pouze s přehledem dnů (XLS)

Plánovací kalendář 2012, pouze s přehledem dnů, A4 (PDF)

Plánovací kalendář 2012, s přehledem hodin, jeden sloupec (XLS)

Plánovací kalendář 2012, s přehledem hodin, jeden sloupec, A4 (PDF)

Plánovací kalendář 2012, s přehledem hodin, dva sloupce (XLS)

Plánovací kalendář 2012, s přehledem hodin, dva sloupce, A4 (PDF)

Plánovací kalendář 2012, s přehledem hodin, dva sloupce, A5 (PDF)

Informace o připojené ikoně složky je uložena přímo ve složce v malém skrytém souboru desktop.ini. Normálně je soubor skrytý, takže ho při operacích se soubory ve složce nemůžete vybrat a smazat. Stačí si ale na chvíli povolit v Průzkumníku zobrazování skrytých souborů, případně používat pro operaci se soubory jiného správce souborů – například Total Commander nebo Unreal Commander a soubor desktop.ini snadno nechtěně smažete nebo přesunete jinam.

Zkopírujte nastavení složky z jiného účtu

Nejsnazší obnova spočívá ve zkopírování tohoto souboru z příslušné složky v jiném uživatelském účtu. I v případě, že takový účet v počítači nemáte, můžete soubory zkopírovat ze skryté složky Default, sloužící k vytvoření základní sady složek pro nový uživatelský účet. Složka Default se nachází ve složce Users. Dejte jen pozor, abyste soubory opravdu kopírovali. Při přetahování souborů na tomtéž disku dojde snadno k nechtěnému přesunutí.

Sady výchozích nastavení zobrazení složek

Pokud se nechcete zatěžovat povolováním zobrazení skrytých souborů, využijte našich sad výchozích nastavení složek. Ze ZIP archivu stačí nakopírovat překopírovat příslušnou složku do postiženého uživatelského účtu. Např. pro opravu ikony složky Stažené soubory zkopírujte do složky svého uživatelského účtu složku Downloads ze staženého ZIP souboru, jako byste chtěli složku Downloads umístit vedle složky Stažené soubory (nikoliv do ní).

Systém se dotáže na sloučení složek, tuto akci potvrďte.

Přestože se složky ve staženém ZIP souboru jeví jako prázdné (ve skutečnosti obsahují zmíněný skrytý konfigurační soubor), může se vás systém dotázat na přepsání souboru desktop.ini. Abyste dosáhli požadovaného výsledku, musíte vybrat možnost Kopírovat a nahradit.

Aby se vzhled ikonky upravované složky skutečně změnil, bude potřeba počítač restartovat.

Sada výchozích nastavení složek pro Windows Vista

Sada výchozích nastavení složek pro Windows 7

Pomůcka pro neangličtináře:

• Contacts – Kontakty
• Desktop – Plocha
• Documents – Dokumenty
• Downloads – Stažené soubory
• Favorites – Oblíbené položky
• Links – Odkazy
• Music – Hudba
• Pictures – Obrázky
• Saved Games – Uložené hry
• Searches – Hledání
• Videos – Videa

Po instalaci Windows je zcela klíčové nainstalovat nejprve ovladač čipové sady (chipsetu). Ten najdete na stránkách výrobce notebooku v sekci vyhrazené podpoře, ovladačům nebo souborům ke stažení. U stolního počítače hledejte ovladač čipové sady na stránkách výrobce základní desky.

Ovladač čipové sady nainstaluje mimo jiné podporu pro systémové sběrnice (např. pro PCI-e), bez těchto ovladačů pak zařízení připojená na těchto sběrnicích buď notebook vůbec nerozpozná, nebo jako v případě grafické karty, pracují jen v základním, značně omezeném režimu.

V případě ovladačů AMD budete potřebovat ještě nainstalovat rozhraní .NET framework 3.5, bez kterého nepoběží ovládací centrum Catalyst Control Center sloužící pro nastavení vlastností grafické karty.

Teprve potom nainstalujte ovladač grafické karty.

V okně prohlížeče Google Chrome klepněte na tlačítko s montážním klíčem a v rozbalené nabídce zvolte Záložky > Správce záložek.

V menu Správce záložek rozbalte roletku Uspořádat a v ní vyberte možnost Exportovat záložky do souboru HTML.

V následujícím okně vyberte složku, do které chcete exportovaný soubor umístit. Pro případ přeinstalace je vhodné exportovaný soubor uložit např. na flash disk či externí disk.

Exportovaný soubor je normální HTML soubor (webová stránka), který můžete prohlížet v internetovém prohlížeči. Ukládání záložek do HTML souborů používá většina prohlížečů, soubor proto můžete použít k importu vašich záložek do jiného internetového prohlížeče.

Po přeinstalaci naimportujete do Chrome záložky z uloženého souboru příkazem Importovat záložky ze souboru HTML v roletce Uspořádat.

Nastavit Google.cz jako poskytovatele vyhledávání

Zobrazte tuto stránku v prohlížeči, do nějž chcete přidat Google jako posktovatele vyhledávání. Po stisknutí tlačítka se objeví okno, ve kterém přidání potvrdíte a můžete si hned nastavit, zda má být Google také vaším výchozím vyhledávačem v tomto prohlížeči.

Můj Skype mi někdy ve čtvrtek oznámil, že má potíže a že bude ukončen. Normálka, občas se to stane, když mám pootvíráno hodně oken, že si některý program postaví hlavu a spadne. Ale Skype nešel znovu spustit… No dobrá restartuji a bude všechno zase v pořádku, říkám si, ale i po restartu jsem viděl jen okno „V programu Skype došlo k chybě a bude ukončen“. Grr.

Zkusil jsem instalaci čerstvě stažené verze, nepomohlo to. Zkusil jsem downgradovat na verzi z prosince loňského roku, která až doposud fungovala, ale opět bez úspěchu.

Jak Skype „opravit“?

Pomoc není příliš složitá, i když podle nejrznějších zdrojů nepomůže všem. No, za vyzkoušení nic nedáte, já už zase Skypuju!

Ověřte si, že Skype není spuštěn (třeba jeho přihlašovací okno), v případě že ano, ukončete ho pomocí ikony v oznamovací oblasti nebo pomocí správce úloh.

Stiskněte klávesovou zkratku Win+R, do pole Otevřít vložte následující příkaz bez mezer %appdata%\skype a potvrďte.

Otevře se okno průzkumníku se složkou uživatelských dat Skypu. V něm najděte si soubor shared.xml. Tento soubor přesuňte do nějaké záložní složky, nebo ho zcela odstraňte.

Při příštím spuštění si Skype tento soubor vytvoří znovu a již správně a váš Skype bude patrně již bez problémů fungovat.

Když jsem si pořídil svůj první externí 2,5 palcový disk, v návodu k použití jsem nalezl důrazné upozornění, že disk je třeba připojovat k počítači buď dodaným USB kabelem, nebo alespoň kabelem ne delším než 0,5 m. Krátce nato jsem měl v ruce jiný USB disk, který měl dokonce speciální kabel – ten byl na konci, na kterém se připojoval do počítače rozdvojen do dvou USB konektorů. Aby disk dobře fungoval, museli jste mít zapojené oba. Pokud se do počítače zapojil jen jeden konektor, počítač disk ani nerozpoznal.

Připojení přes USB je speciální v tom, že kromě přenosu dat je USB port schopen zajistit i napájení připojeného zařízení. Proto váš USB disk běží i bez zdroje připojeného do zásuvky. A právě napájení bývá příčinou velké části potíží s USB zařízeními.

Příliš mnoho připojených zařízení

Každý USB port v počítači by měl zajistit napájecí proud 0,5 A při napětí 5 V. Máte-li do počítače připojeno více USB zařízení náročných na napájení (kromě 2,5 palcových USB disků jsou to mimo jiné i ohřívací plotýnky na kávu a nejrůznější další gadgety – hračky, nemusí váš zdroj utáhnout tuhle všechnu zátěž. Napětí poklesne a zařízení choulostivá na napájení začnou dělat chyby. V praxi se to nejspíš projeví tak, že disk bude předstírat poruchu, zatímco ohřívací plotýnka pojede vesele dál…

Rozbočovač – také příliš mnoho zařízení

Nedostatečný výkon zdroje není v pořadí příčin potíží na jednom z předních míst. Mnohem častěji je na vině USB rozbočovač (někdy se mu také říká po anglicku USB hub). Ten vám umožní připojit k počítači více USB zařízení, ale také máte díky němu přípojné body pěkně po ruce.

Když však nemáte rozbočovač napájený samostatným adaptérem, bere si napájecí proud z počítače, a to většinou jen do výše, kterou je schopen poskytnout jeden USB port – 500 mA.

Připojíte-li k pasivnímu (nenapájenému) rozbočovači více zařízení, která se napájí přes USB, je pravděpodobné, že proud dodávaný portem nebude na všechna zařízení stačit.

Dlouhý kabel, nízké napětí

Dalším typickým problémem je úbytek napětí v dlouhém či příliš tenkém USB kabelu. Čím delší a tenčí vodič, tím větší odpor. Větší odpor znamená větší úbytek napětí. U USB portu naměříte 5 V, ale na druhém konci kabelu u zařízení už bude méně.

Zatímco datovému přenosu delší kabel příliš nevadí, na napájení má délka kabelu vliv přímo klíčový. Tiskárna připojená 5 metrů dlouhým USB kabelem nebude mít žádný problém, pevný disk napájený z USB portu dlouhý kabel nezvládne.

Mnohdy máte porty na zadní straně počítače špatně přístupné a tak si v dobré víře pomůžete prodlužovačkou, jejíž konec máte pěkně po ruce, třeba na stole. Uvědomte si, že i většina rozbočovačů používá alespoň metrový připojovací kabel.

Když jsem měl ve starším počítači jednu laserovou myš připojenou přes rozbočovač, mívala často krátké výpadky. Ty ustaly v momentě, kdy jsem ji připojil přímo do USB portu na zadní straně počítače.

Aby USB zařízení dobře fungovala

Na základě uvedených poznatků je můžeme zformulovat několik praktických rad, jak potíže odstranit.

Používáte-li prodlužovací kabel nebo USB rozbočovač, zkuste problematické zařízení připojit přímo do USB portu počítače. Ideálně do portu na zadní straně, bývají na tom s napájením o něco lépe než ty přední.

Zlobí-li vás zařízení v jednom portu, zkuste ho zapojit do jiného.

Nepoužívejte zbytečně dlouhé kabely. Zvláště u externích disků se vyplatí používat originální kabel.

Do rozbočovače zapojujte pokud možno jen zařízení, která nejsou náročná na napájení – např. tiskárny a skenery mají vlastní napájení, takže USB kabelem se přenášejí jen data. Naproti tomu myš, USB sluchátka, externí USB pevný disk nebo USB plotýnka na kafe obvykle potřebují z USB portu energii a bude vhodnější je zapojit přímo do počítače.

Nebo použijte USB rozbočovač s napájením – některé rozbočovače mají zdířku pro adaptér, i když se prodávají bez něj (většinou kvůli ceně). Adaptér musí mít napětí 5 V a pro čtyřportový rozbočovač by měl dodávat proud 2 A. Nicméně vyhoví často i slabší (s proudem nejméně 1 A), pokud do něj nepřipojíte samá napájená zařízení.

Postihlo zpomalení IPv6 i vás?

Uvedený problém se vám může projevit například na stránkách www.nic.cz nebo www.qcm.cz, které běží na IPv6, a to jen v případě, že vaše momentální internetové připojení podporuje IPv6. Podívejte se na ipv6-test.com, kde si můžete ověřit, jak jste na tom s kterým typem připojení (IPv4 versus IPv6) nebo zkuste přístup na ipv6.google.com. Pokud stránky Google vůbec nezobrazíte, vaše konfigurace neumožňuje použití IPv6.

Jestli web, který prohlížíte, nabízí i adresu IPv6, vám prozradí ve Firefoxu rozšíření showIP (viz pozici 1 v obrázku), v Chrome pak např. rozšíření Wajig IP Reveal.

K detekci zmíněného prodloužení DNS lookup lze použít například panel Síť rozšíření Firebug, jednoho z rozšíření Firefoxu klíčových pro tvorbu webových stránek. Na obrázku je číslem 2 vyznačeno znázornění délky požadavků jednotlivých složek webové stránky. DNS lookup se zobrazuje tyrkysovou barvou (na obrázku je DNS lookup podstatně kratší, než je popisováno v úvodu článku).

Jak se nenechat brzdit protokolem IPv6

Ve Firefoxu napište do adresního řádku prohlížeče about:config a stiskněte Enter. Abyste se dostali ke konfiguraci prohlížeče, musíte potvrdit, že budete opatrní.

Najděte parametr network.dns.disableIPv6 a pokud má hodnotu false, poklepejte na tento řádek, čímž hodnotu změníte na True.

Změnou tohoto parametru vypnete ve Firefoxu protokol IPv6, takže na weby, které nabízejí přístup jak přes IPv4, tak IPv6, budete připojeni přes adresu IPv4 a stránky, které mají pouze adresu IPv6 budou z Firefoxu nedostupné.

V ostatních prohlížečích bude IPv6 nadále funkční.

Chcete-li IPv6 ve firefoxu opět zprovoznit, stejným postupem poklepejte na network.dns.disableIPv6, abyste hodnotu přepnuli opět na false.

Vypnutí IPv6 okamžitě zrychlí načítání webu ve Firefoxu, není nutný restart prohlížeče. Podle mé zkušenosti (která však není podpořena dostatečným množstvím případů) se změnou uvedeného nastavení okamžitě zrychlilo připojení i v jiných prohlížečích. Přitom nejde o problém prohlížeče, ale systému.