Superfetch ve Windows – zrychlení, nebo brzda?

Nedávno jsem v Chipu objevil článek, který se věnoval nástrojům pro optimalizaci počítače. Přejdu teď bez poznámky, že článek vede k závěru, že nic, jako zázračná pilulka, která na jedno kliknutí vyladí váš počítač na nejvyšší výkon neexistuje a že mnohé nástroje nejenže nepomohou, ale přímo škodí. Důležitější pro mě byl poznatek, že SSD diskům škodí služba Superfetch ve Vistě. Trochu jsem hledal po internetu a na základě nabytých poznatků mě napadlo, zda by přes Superfetch nevedla cesta, jak zrychlit můj počítač…

Superfetch – zabiják SSD disků

Proč služba Superfetch škodí SSD diskům? SSD disky nemají pohyblivé části, ale v podstatě využívají technologii flash disků a stejně jako flash disky a paměťové karty mají i SSD disky životnost omezenou počtem zápisů.

Jak si v zápětí vysvětlíme, Superfetch neustále přesouvá nějaká data mezi pamětí a pevným diskem. Ukrajuje tak nezanedbatelně z jeho životnosti. Proto u počítačů s SSD diskem je nutno ve Vistě tuto službu vypnout. Chytřejší Windows 7 by měly přítomnost SSD disku poznat a službu automaticky deaktivovat. Nic ale nepokazíte, pokud si její stav ověříte postupem popsaným o něco níže.

SuperFetch – volná paměť je jen nevyužité místo!

Podívejme se na to, co vlastně služba Superfetch dělá. Jejím úkolem je sledovat, jaké programy v počítači nejčastěji spouštíte, a na základě toho připravovat do volné části paměti tyto programy, aby se urychlil jejich start. Cílem je zrychlit spouštění programů při práci s počítačem. Superfetch se tedy snaží předvídat (a to i na základě denní doby a týdenního plánu), co budete s počítačem dělat, a podle toho se připravit na spuštění konkrétních programů.

Superfetch tedy ideálně funguje v případě, že počítač využíváte v naprosto pravidelném rytmu: ráno spustíte poštu, pak Word, v jedenáct patnáct máte půlhodinovou pauzu na oběd, po něm si pobrouzdáte po internetu, ve čtvrtek začínáte o dvě hodiny později a v pátek po obědě vyplníte hodinku času pasiánsem. V sobotu a v neděli pak žádná pošta ani Word a pasiáns až po druhé odpoledne… Superfetch se po nějaké době sledování na tohle všechno připraví, takže spouštění aplikací jde jako na drátku.

Superfetch použije nevyužitou paměť počítače jako mezisklad, funguje tedy podobně jako vyrovnávací paměť – cache. Spuštěné programy potřebují určitou část fyzické paměti počítače, volné místo pak obsadí data, která připraví Superfetch. Jestliže se tato data následně použijí, přesunou se z meziskladu do provozu. A protože mezisklad máme v rychlé fyzické paměti, je tento přesun mnohem rychlejší, než kdybychom data načítali z pomalého pevného disku. Nyní už možná chápete, proč Vista točí diskem i když se na počítači zrovna nic neděje. Nic neděláte a systém by tedy měl být v klidu. Místo toho zbůhdarma točí pevným diskem! Do značné míry to má na svědomí právě Superfetch (další služba, která dokáže také pořádně zatočit diskem, je indexování souborů pro rychlejší vyhledávání).

Když píšu, že Superfetch obsadí volné místo v paměti, znamená to, že obsadí prakticky veškeré volné místo. Počítače se zapnutou službou Superfetch mají využitou téměř celou fyzickou paměť (RAM), volné zůstane jen naprosté minimum.

Když je paměti málo

Nabízí se otázka, co se stane, když spustím program, který Superfetch neočekává (to znamená, že jej musí kompletně načíst z pevného disku), nebo přepnu na program, který je sice spuštěný, ale delší dobu nepoužitý, takže byl vytlačen z paměti až do stránkovacího souboru na pevný disk. Podle chování mého notebooku usuzuji, že počítač si nejprve musí udělat místo v paměti, takže začne přesouvat data mezi pamětí a diskem ve velkém. Vzhledem k rychlosti (lépe řečeno pomalosti) disku tato operace dlouho trvá. Je to dokonce ještě delší, než po staru, neboť nestačí jen do volné paměti natáhnout nová data. Žádnou skutečně volnou paměť totiž nemáme. Použil ji Superfetch na data, která se domníval, že budeme potřebovat. Takže se nejprve začnou přesouvat data z paměti do stránkovacího souboru na disku a teprve až se udělá volné místo, začnou se načítat potřebná data. Místo ke zrychlení se dostaneme ke znatelnému zbrzdění. Provedete malou operaci a čekáte…, čekáte neúměrně dlouho!

Je to sice jen úvaha, ale můj notebook se chová právě takhle. Někdy stačí malá změna – spuštění malého programu – a následuje dlouhé čekání, než Vista dotočí pevným diskem.

Vista je náročná na paměť – notebook s 1 GB paměti se skoro ani nechová jako počítač a rozhodně se nehodí ani na intenzívnější kancelářskou práci. Rozšíříte-li paměť asi na 2 GB, notebook už je celkem použitelný, zvlášť když jsou Visty mladé a nezabordelizované. Jak začnou narůstat měsíce od instalace a rozšíří se řádka instalovaných programů a uložených souborů, začne Vista točit diskem stále častěji a vy byste se rádi poohlédli po nějakém životabudiči pro počítač.

Jakmile jsem se dozvěděl, co vlastně dělá Superfetch, začal jsem přemýšlet o tom, jaký vliv na rychlost systému bude mít jeho vypnutí…

Superfetch – vypnout, nebo nechat být?

Začal jsem pátrat po internetu, jak se vypnutí služby Superfetch projeví na výkonu počítače. Našel jsem množství článků o tom, co Superfetch dělá a proč by měl být zapnutý. Nebyl jsem schopen ale najít žádnou informaci o tom, jak to prakticky dopadne, když ho vypnete. Všichni přemílají jeho pozitiva, která patrně opsali z materiálů Microsoftu, ale nikdo nenapsal: „Vypnul jsem Superfetch a zpomalil se mi počítač, nezkoušejte to!“ Nikdo nenapsal ani: „Zkusil jsem vypnout Superfetch a dopadlo to tak a tak.“

Tak jsem se rozhodl to vyzkoušet prakticky. Nenabídnu vám žádná měření, na jejichž základě byste si srovnali objektivně výkon počítače se zapnutou a vypnutou službou. Moje hodnocení je pouze subjektivní. Sebral jsem tedy odvahu, Superfetch deaktivoval a sledoval chování notebooku.

Okamžitě se zlepšilo přepínání aplikací. Mívám běžně spuštěno 8-10 oken – Thunderbird, Firefox, Total Commander, dva či tři dokumenty Wordu nebo nějaké to PDF, jeden, dva panely Mirandy, PSpad a další. Přepnutí oken si občas vynutilo točení diskem a čekání. To se nyní stává naprosto výjimečně.

Zrychlilo se uspávání a probouzení notebooku. Notebook vypínám nebo hibernuji zřídka, většinou jen zaklapnu víko a nechám ho usnout. Se zapnutým Superfetchem trvalo uspání obvykle tři až pět minut. Nyní notebook usíná většinou do jedné minuty.

Podle popsané funkce služby Superfetch by se mělo nyní zpomalit spouštění aplikací. Nezaznamenal jsem žádný problém. Netvrdím, že se aplikace spouští stejně rychle, neměřil jsem to. Nespouštím příliš často nové programy, spíše mám dlouhodobě otevřeno několik stále stejných oken. Po vypnutí Superfetche nedošlo ale při práci k tak významnému a nepřehlédnutelnému zpomalení, které by mi nějak vadilo.

Subjektivně se notebook po vypnutí Superfetche chová příjemněji, pracuje se mi s ním lépe. Pokud u svého notebooku často čekáte, než dotočí diskem, zkuste také Superfetch vypnout. Není to škodlivé ani nebezpečné, systém to nijak neohrozí a nebudete-li s výsledkem spokojeni, můžete ho po týdnu, po dvou znovu zapnout.

Nemám možnost nějakého rozsáhlejšího testování, předpokládám, že Superfetch může udělat dobrou službu v notebooku, který má 4 GB paměti, u strojů s pamětí přibližně poloviční však podle mého názoru spíš hladké práci škodí než prospívá. Záleží ale na vašem způsobu práce (časté spouštění programů × dlouhodobé spuštění stejných oken) i na rychlosti pevného disku konkrétního modelu počítače. Moje Lenovo má 2,5 GB RAM a dle mého soudu mu vypnutí Superfetche prospělo.

Vypnout Superfetch, ale jak?

Otevřete nabídku Start a do vyhledávacího políčka v dolní části napište Služby. Po krátké chvilce se v nabídce programů objeví odkaz Služby. Klepněte na něj, nebo stiskněte klávesu Enter, abyste okno služeb spustili.

V okně Služby najděte v seznamu službu Superfetch a poklepejte na ni. Tím otevřete okno vlastností této služby.

V něm na kartě Obecné rozbalte roletku Typ spouštění a z nabídky vyberte Zakázáno.

Tím se služba okamžitě vypne. Chcete-li Superfetch později zapnout, otevřete opět vlastnosti této služby a v roletce Typ spouštění nastavte možnost Automaticky.