VirtualBox – Linux, Windows etc ve Windows bez dělení disku

Už několikrát jsme se na těchto stránkách věnovali možnostem nezávazného testování Linuxu. Dnes si představíme možnost instalace nejen Linuxu, ale i Windows a dalších operačních systémů do vašeho počítače bez dělení pevného disku. Dnes využijeme takzvané virtualizace – softwarově vytvoříme v počítači další virtuální počítač, do kterého zvolený operační systém nainstalujeme. Můžete tak pracovat ve Windows a Kubuntu nebo jiný Linux vám přitom poběží v okně virtualizačního programu.

Virtualizačních programů vzniká v poslední době stále více, některé slouží jen jako ochranné vrstva mezi softwarem a mezi operačním systémem, my se ale dnes zaměříme na software umožňující vytvořit celý virtuální počítač, který umožňuje využívat hardwarových prostředků počítače a nainstalovat do něj samostatný operační systém. Na tomto poli najdete tři prověřené programy: VMware (v bezplatných verzích Server a ESXi a v placené Workastation), Microsoft Virtual PC 2007 a VirtualBox.

Virtualizační programy na výběr

VMware nabízí profesionální virtualizační software pro servery i pro desktopové stroje (osobní počítače), přičemž desktopová rodina aplikací je komerční.

Virtual PC od Microsoftu je zdarma, je poměrně jednoduchý, jeho velkou nevýhodou je ale malé množství podporovaných systémů a velká náročnost na hardware. Na Virtual PC nainstalujete jen málokterou linuxovou distribuci a už vůbec ne nejoblíbenější Ubuntu. Když spustíte Virtual PC a v něm třeba Windows XP s přidělenými 512 MB paměti, vaše dvoujádro s 2,5 GB paměti a Windows Vista to těžce pocítí. Mezi další nevýhoda patří to, že Virtual PC stáhnete jen v několika málo světových jazycích a čeština mezi nimi není a že ho nainstalujete jen do Windows (od XP výše). Také chybí možnost přenášet obsah schránky z hostitelského systému do hostovaného a naopak.

VirtualBox je v tomto ohledu pro běžného uživatele asi nejlepší volbou. Je také zdarma a umí česky. Za jeho vývojem nestojí nikdo menší, než společnost Sun, softwarový gigant, jež je patronem Javy a mladého a nadějného operačního systému OpenSolaris (informace v češtině na www.opensolaris.cz). VirtualBox existuje ve verzích pro Windows, Linuxu, MacOs a OpenSolaris. Výhodou je malá zátěž hostitelského operačního systému, podrobné možnosti nastavení, čeština.

Co mají společné?

Všechny uvedené programy pracují podobně, takže si důležité body jejich použití popíšeme:

Instalací programu si v počítači vytvoříte pouze virtualizační prostředí. V něm si pak pomocí průvodce vytváříte jednotlivé virtuální počítače (ano, můžete jich mít několik) a do nich z vlastního instalačního média instalujete operační systém. S instalací virtualizačního softwaru tedy žádný operační systém nezískáte. K instalaci můžete použít běžná instalační média – disky CD/DVD, flash disk, u starších systémů i disketu a dokonce i pouhý vypalovací obraz disku CD nebo DVD ve standardním formátu ISO.

Virtuální pevný disk virtuálního počítače se v hostitelském systému tváří jako soubor. Při vytváření virtuálního stroje můžete nastavit maximální velikost virtuálního disku a také to, zda zabere v hostitelském systému hned celou velikost, nebo zda se bude podle potřeby dynamicky zvětšovat až do nastaveného limitu velikosti.

Při vytváření virtuálního stroje volíte typ systému, který do něj budete instalovat. Díky tomu se vhodný způsobem nastaví např. virtuální pevný disk.

Hostovanému systému můžete při vytváření virtuálního stroje přidělit paměť. Tato paměť se při spuštění virtuálního stroje “ukrojí” z normální paměti využitelné pro hostitelský systém. Virtuálnímu stroji přidělte tolik paměti, aby jeho systém neklopýtal – Windows XP vám ve virtuálním stroji s 256 MB paměti poběží bídně. Musí vám ale zbýt rozumná kapacita pro běh hostitelského systému. Pokud bude mít jeden nebo druhý systém málo, bude se počítač loudat. Pokud máte v počítači alespoň 1GB paměti, přidělte XPčkům ve virtuálu 512 MB.

Po nastavení virtuálního stroje v něm systém normálním způsobem nainstalujete (ukážeme si to v některém dalším návodu). Virtuální stroj má svůj vlastní BIOS, v některých strojích musíte například nastavit i pořadí bootování.

Virtuální stroj bez doplňků zachytává klávesnici a kurzor myši. To znamená, že jakmile kliknete do okna virtuálního počítače, nemůžete z něj jednoduše vyjet ven. K uvolnění kurzoru zpět pro hostitelský systém slouží speciální klávesa nebo klávesová zkratka. Ve Virtual PC je to pravý Alt, ve VirtualBoxu pravý Ctrl.

Nezapomeňte na přídavky

Po instalaci operačního systému do virtuálního stroje byste měli v tomto stroji nainstalovat takzvané doplňky nebo přídavky pro hosta. Příkaz pro jejich instalaci najdete v menu okna s virtuálním strojem. Tyto doplňky umožňují používat vyšší rozlišení virtuální grafické karty a tedy i plochy virtuálního systému (bez nich se obvykle nedostanete přes hodnotu 800 × 600 pixelů). Umožňují také hladký přechod kurzoru myši z hostitelského systému do hostovaného a naopak (to znamená, že zmizí výše popsaný efekt zachytávání), a dále umožní využívat sdílené složky, které umožňují výměnu dat mezi oběma systémy. U VirtualBoxu umožňují i přechod schránky mezi oběma systémy.

Když virtuální stroj není spuštěn, můžete provádět jeho nastavení – můžete mu změnit velikost paměti, přidat další síťovou kartu (např. pro Wi-Fi připojení), nastavit sdílené složky. Pokud tedy chcete tyto parametry měnit, musíte nejprve systém ve virtuálním stroji ukončit.

Virtuální stroj umožňuje více způsobů ukončení běžícího operačního systému: můžete stroj restartovat (jako když stisknete tlačítko reset na skříni počítače), můžete stroj vypnout, a to buď okamžitě, jako když dojde k výpadku elektřiny, nebo ho ukončit – jako když stisknete vypínač na skříni počítače. A můžete také uložit jeho stav – podobně, jako když počítač hibernujete.

Instalace VirtualBoxu

Instalace VirtualBoxu je jednoduchá, zvládne ji i začátečník, stačí stáhnout instalační soubor, spustit jej a nainstalovat VirtualBox na disk, na kterém máte dostatek místa. Před spuštěním instalace vás instalační program varuje, že resetuje vaše síťové připojení. Nenechte se znepokojit, ve skutečnosti nejde o žádný reset, jehož následkem by došlo ke ztrátě vašich síťových nastavení. Ve skutečnosti jde o restart – VirtualBox potřebuje nainstalovat vlastní síťový adaptér (virtuální síťovou kartu) a tak během instalace počítač na krátkou chvíli odpojí od sítě a internetu. Instalace vůbec nevyžaduje restart počítače a po dokončení instalace můžete VirtualBox okamžitě spustit.

Další návody pro VirtualBox

V několika dalších článcích najdete postupy pro práci s virtualizačním programem. S trochou abstrakce podle nich lze nastavit i Virtual PC nebo VMware.

Vytvoření a nastavení virtuálního stroje

Instalace Kubuntu 9.04 (nejen do VirtualBoxu)

Instalace přídavků pro hosta do Virtual boxu a nastavení sdílených složek